• Skip to primary navigation
  • Skip to main content
  • Skip to primary sidebar

Memoriál Antonína Fajkoše

10. ročník soutěže pro studenty vysokých škol

  • O soutěži
    • Doc. Ing. Antonín Fajkoš, CSc.
  • Přihláška 2022!
  • Minulé ročníky
    • MAF 2022
    • MAF 2021
    • MAF 2020
    • MAF 2019
    • MAF 2018
    • MAF 2017
    • MAF 2016
    • MAF 2015
    • MAF 2014
    • MAF 2013
    • MAF 2012
    • MAF 2011
  • Kontakt
  • Odborné příspěvky
    • Hydroizolace
    • Materiály
    • Ploché střechy
    • Provozní střechy
    • Rozhovor
    • Šikmé střechy
    • Vady a poruchy
    • Vegetační střechy
    • Zajímavosti střechařské a stavební

Stručný vývoj střešních skladeb obytných podkroví v České republice

Ing. Jan Plachý, Ph.D. Kategorie:Materiály, Šikmé střechy

Podkroví má své pevné místo i jako obytný prostor, který má své nedostatky i přednosti. Na rozdíl od klasických bytů ale většinou nabízí klidnější bydlení, a to především ve městech. Podkroví umístěné na několikapodlažním objektu v centru města může nabízet neopakovatelný výhled z ptačí perspektivy na okolní střechy nebo do ulic.

Obr. 1: Pohled z podkrovního bytu (foto autor)

Úvod

Využívání podkrovních prostor není jen záležitostí minulého století, ale můžeme se s ním setkat již v období baroka. V této době vzniká specifický krov, který předpokládá využití podkrovních prostor. Po architektovi, který s tímto typem krovu pracoval velmi často, je nazván Mansardový [1].

K rozvoji využívání původních neobývaných podkroví pak dochází až na začátku minulého století, kdy nastává další stěhování lidí do měst za prací, a jsou proto hledány nové prostory k bydlení – při minimálních nákladech. Zároveň platí, že náklady na zřízení obytného podkroví jsou nižší, než je výstavba nových objektů.

Původní funkce střešního pláště, a to chránit před negativními vlivy klimatu – srážkami, větrem a slunečním zářením, je tak rozšířena o další požadavky na střešní plášť, které souvisejí s jeho využíváním k bydlení. Jedná se především o:

  • tepelně–vlhkostní technické požadavky,
  • zvýšené požadavky na požární bezpečnost,
  • vzduchotěsnost.

Na skladbu střešního pláště tak mají především vliv:

  • v té době platná legislativa (tepelně technické požadavky a požární bezpečnost),
  • realizátor (kdo střešní plášť realizoval),
  • dostupná materiálová základna.

Vývoj skladeb obytných podkroví je možné rozdělit do několika časových úseků, které se dají charakterizovat společenskými změnami. Vymezujícími milníky jsou vznik samostatného Československa a změny politických režimů, které přinesly velké změny nejen do stavebnictví.

Vývoj do roku 1918

Skladby v tomto období je možné charakterizovat jako jednoplášťové, případně v kontextu celého půdního prostoru jako dvouplášťové střechy. Jednoplášť (horní plášť) je většinou tvořen skládanou krytinou na latích. Spodní plášť je představován dřevěným stropem s vrstvou násypu a cihelnou dlažbou (tzv. půdovky). Tento spodní plášť tvoří zároveň hydroakumulační vrstvu pro hnaný déšť a sníh, který se dostává do půdního prostoru netěsnou střešní krytinou (obr. 2).

Obr. 2: Podkrovní prostory na počátku 20. století (A – příčný řez skladbou střešního pláště: a – horní plášť, 1 – krytina, 2 – latě, 3 – krokev, b – dolní plášť, 4 – cihelná dlažba, 5 – násyp, 6 – záklop z prken, 7 – stropní trám; B – Podkrovní prostor)

Vývoj mezi lety 1918 – 1945 (1948)

Z hlediska konstrukčního řešení pokračují v podkrovních prostorách skladby jednoplášťové, bez zateplení. Nicméně objevují se první tepelně technické požadavky na obvodový plášť [2]. Vzhledem k tomu, že obytná podkroví byla prováděna především u rodinných domů (obr. 3). Jednalo se o dvouplášťové skladby z běžně dostupných materiálů, většinou na bázi dřeva (obr. 4).

Obr. 3: Dům s obytnými prostory do roku 1945 (1948)
Obr. 4: Skladba střešních podkroví z období mezi lety 1918 – 1945/1948 (1 – krytina, 2 – latě, 3 – krokev, 4 – dřevěné bednění, 5 – vnitřní vápenná omítka na rákosovou rohož, 6 – dřevovláknité desky)

Vývoj mezi lety 1945 (1948) – 1990

V tomto období dochází k rozvoji budování obytných podkroví. Na trhu se objevují nové tepelně-izolační materiály na bázi dřeva, minerálních vláken a především pěnového polystyrenu. Nejčastěji používaným materiálem jsou ale dřevocementové desky z dřevěné vlny a cementu s obchodním názvem HERAKLIT. Jednalo se o desky, které se vyráběly tvářením a lisováním dřevěné vlny a portlandského cementu a vhodných přísad pro impregnaci dřevěné vlny [3].

Původní jednovrstvé desky byly později nahrazovány vícevrstvými, kde další vrstvu tvořil pěnový polystyren. Tyto desky měly obchodní název LIGNOPOR [3]. Pro podhledy jsou pak často používány dřevovláknité lisované desky – SOLOLIT. Vláknitých izolací byla v nabídce celá řada, ale prakticky se používaly jen rohože ze skleněných vláken, které „kousaly“.

Vlastní výstavba podkroví zůstávala v té době stále spíše výsadou menších objektů, jako bytové a rodinné domy (obr. 5). Budování těchto obytných podkroví je často prováděno svépomocí. Uvážíme-li omezený přístup k novým materiálům, vzniká celá řada modifikovaných variant skladeb střešních plášťů.

Tato situace dává možnost lidové tvořivosti, a to často bez ohledu na tepelně technické požadavky. Prostor mezi krokvemi tak byl vyplněn tím, co bylo právě dostupné, pokud zde vůbec nějaká tepelná izolace byla (obr. 6). V tomto období tak vznikají různé varianty možných skladeb (obr. 7).

Z konstrukčního hlediska se jedná o dvouplášťové a tříplášťové skladby. Objevují se zde vrstvy jako parozábrana a pojistná hydroizolace. Do těchto variant řešení zasahují změny v tepelně technických požadavcích v letech 1963 a 1977. Vývoj tepelně technických požadavků viz. tabulka č. 1.

Obr. 5: Dům s obytnými prostory ze 70. let 20. století.
Obr. 6: Skladby střešních podkroví z období mezi lety 1945/1948 – 1990 (1 – krytina, 3 – krokev, 4 – asfaltová lepenka s nasákavou nosnou vložkou A330 H, 6 – dřevěné bednění, 10 – cementový postřik a omítka, 11 – dřevocementové desky).
Obr. 7: Skladby střešních podkroví z období mezi lety 1945/1948 – 1990 (1 – krytina, 2 – latě, 3 – krokev, 4 – asfaltová lepenka s nasákavou nosnou vložkou A330 H, 5 – hoblovaná prkna, 6 – dřevěné bednění, 7 – izolace z minerálních vláken, 8 – rošt z latí, 9 – dřevovláknité lisované desky, 10 – cementový postřik a omítka, 11 – dřevocementové desky).
Tab. 1: Přehled tepelně technických požadavků na střešní pláště (dle ČSN 73 0540-2)

Vývoj po roce 1990

Na trhu se objevuje opět velké množství nových materiálů. Jedná se o materiály pro suchou výstavbu – sádrokartonové desky, dále fólie lehkého typu na bázi polyolefínů, které se používají jako parozábrany, a pojistné hydroizolace. Tak jak je známe dnes. Bohužel se kvůli vysoké ceně tyto folie často nepoužívají. Pojistné hydroizolace tak již nemají difúzní odpor a stávají se difúzně otevřenými. Nahrazují asfaltové lepenky s nasákavými nosnými vložkami např. A330 H.

Před uplatňováním nových tepelně technických požadavků dle ČSN 73 0540-2 z let 1992 a 1994 se nejčastěji používají tříplášťové střechy (obr. 8).

Obr. 8: Skladby střešních podkroví z období po roce 1990 – pohled na rodinný dům s tříplášťovou skladbou střešního pláště + příčné řezy skladbami střešního pláště (1 – krytina, 2 – latě, 3 – krokev, 4 – asfaltová lepenka s nasákavou nosnou vložkou A330 H, 5 – hoblovaná prkna, 6 – dřevěné bednění, 7 – izolace z minerálních vláken, 8 – rošt z latí, 9 – dřevovláknité lisované desky, 10 – cementový postřik a omítka, 11 – dřevocementové desky,12 – kontralať, 13 – pojistná hydroizolace/dnes doplňková hydroizolační vrstva, 14 – parozábrana z folie lehkého typu na bázi polyolefínů, 17 – podhled ze sádrokartonových desek)

Po zavedení těchto zvýšených požadavků v ČSN 73 0540-2 a především po roce 2002 (viz tab. 1) dochází k rozšíření dvouplášťových skladeb s tepelnou izolací na celou výšku krokví a s tepelnou izolací nad krokvemi. Tepelná izolace mezi krokvemi a pod krokvemi přestává být pomalu a jistě dostačující (obr. 9).

Obr. 9: Skladby z období po roce 1990 – příčné řezy skladbami střešního pláště (1 – krytina, 2 – latě, 3 – krokev, 6 – dřevěné bednění, 7 – izolace z minerálních vláken, 12 – kontralať, 13 – pojistná hydroizolace/dnes doplňková hydroizolační vrstva, 15 – parozábrana těžkého typu z asfaltového pásu, 17 – podhled ze sádrokartonových desek).

Datum vzniku: říjen 2015

Autor: Ing. Jan Plachý, PhD.

Poradenská a konzultační činnost v oboru střech a izolací

Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích

Literatura:

  1. Kadlecová A. a kol.: Mansardové střechy obytných podkroví, Brno: ERA 2008. ISBN 978-80-7366-113-7.
  2. Kutnar Z.: Přednášky ČVUT, fakulta architektury.
  3. Rochla a kol.: Stavební tabulky. SNTL Praha 1987.
  4. Plachý J.: Vlastní odborné posudky z let 2011 – 2015.

O autorovi Ing. Jan Plachý, Ph.D.

Poradenská a konzultační činnost v oboru střech a izolací
Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích

Primary Sidebar

O soutěži

Memoriál Antonína Fajkoše vznikl z iniciativy přátel a blízkých Doc. Ing. Antonína Fajkoše, CSc., kteří si přáli vytvořit trvalou připomínku tohoto významného mezinárodního odborníka na střechy, který předčasně podlehl zákeřné nemoci. Posláním soutěže je vyhledávat talentované studenty a podnítit jejich zájem o nové vědomosti spojené se střechami. Memoriál si klade za cíl přispět k popularizaci … [Celý článek...] about O soutěži

MEMORIÁL ANTONÍNA FAJKOŠE 2022

Dne 9. února 2023 byly v rámci konference Izolace 2023 vyhlášeny výsledky studentské soutěže na téma střechy "Memoriál Antonína Fajkoše". Již 12. ročník soutěže přinesl tentokrát jedno nevítané překvapení, a to pouhé dva soutěžící z českých vysokých škol. Všech zbylých 14 bylo ze … [Číst více ...] about MEMORIÁL ANTONÍNA FAJKOŠE 2022

Sponzoři MAF 2022

AWAL logo

BRAMAC logo

DORKEN logo

IZOMEX logo

PREFA logo

PRODOMA logo

SATJAM logo

STAVINVEST logo

TOPWET logo

TONDACH logo

Copyright © 2023 Memoriál Antonína Fajkoše